ZOO POD KOPCEM

www.lerl.info/parrots

Aktuálně

6.8.2017
Právě dokrmujeme:
3 mláďata žaků


Články

Zooblog

Jak jsme k burundukům přišli

20. září 2012

Veverky burundukové k nám přijely jednoho mrazivého prosincového večera. Původní domluva zněla, že je pán posadí na vlak v sobotu ráno, abych je v pohodě vyzvedla. Takže ve čtvrtek večer v půl desáté mi zvoní telefon: „Haló, haló, tady Hlavní nádraží. Máte tu živou zásilku, v deset zavíráme.“

Nápad pořídit si veverky jsem přivezla z podzimní výstavy Exotika, co se koná koncem října v Lysé na Labem. Je to hlavně papouškářská výstava, ale pár dalších zvířátek se tam taky vmáčkne. Tenkrát se tam mimo jiné vmáčkly veverky. Protože trpělivost není mojí silnou stránkou, tak to probíhalo nějak takhle:

přechodné bydliště

Prvotní plán (PP) – první polovina listopadu: Na jaře si pořídím párek burunduků a budou celoročně bydlet ve venkovní voliéře spolu s křepelkami a přes léto ještě s papouškem Kyselinou.

Opravený plán (OP) – druhá polovina listopadu: Párek burunduků pořídíme už na podzim, přes zimu stejně spí zimním spánkem, někam tu klec vmáčkneme a na jaře půjdou do voliéry viz PP.

Skutečnost (S) – začátek prosince: Z půdy byla snesena stará Kyselinova klec a stará Kyselinova budka a burunduci přijeli mašinkou ze Zlína.

Úplně pravdivá skutečnost (ÚPS): Nejprve burunduci přijeli mašinkou ze Zlína v 10 hodin večer o dva dny dříve oproti domluvenému termínu, a po té byla snesena z půdy stará Kyselinova klec atd. Až do půlnoci onoho čtvrtečního večera jsem klec zařizovala a přesunovala nábytek v ložnici, abych ji měla kam postavit. Papoušci z toho málem dostali psotník. Rodina mezitím měla čas tuto dobrou zprávu rozdýchat (tu jsem taky tak nějak nestihla poinformovat).

Růženka se chystá k zimnímu spánku

Burunduk samička si do budky natahala seno, hobliny a noviny, zavrtala se a disciplinovaně usnula zimním spánkem, i když jí za zádama hřál radiátor. Čas od času vyvrávorala ven a třesoucí se se doplazila napít a trochu protáhnout, čímž mi zkraje několikrát málem způsobila infarkt, než jsem pochopila, že neumírá, ale tak trochu u toho furt spí. A tak jsme ji pojmenovali Růženka.

Nikoli tak burunduk sameček, ve skutečnosti králíček Duracell převlečený za veverku. Nejenže nespal, ale neustále kmital po kleci a nepropásl žádnou příležitost z klece zdrhnout. Kdybych na vlastní oči neviděla, jak se veverka dokáže splácnout na tloušťku 1,5 cm a protáhnout se mezi drátama, nevěřila bych.

Krmení burunduků je obtížné. Tedy nikoli, co se týče složení stravy (žerou v zásadě totéž co papoušci, plus moučné červy, ale k tomu jsem nějak nenašla odvahu, něco takového domů dotáhnout). Problematická je velikost krmné dávky. Libovolné množství potravy si okamžitě po předložení Duracell nacpal do lícních toreb a zahrabal pod Růženku do budky. Když Růženka pod nánosem zrní začala vypadávat z budky ven, tak jsem jim to všechno vysypala a Duracell to postupně zase chodil zpátky uskladňovat. Taková neverending story.

Duracell

Duracell byl milé a přítulné zvířátko, takže jsme ho občas vypouštěli z klece na probíhačku po pokoji. Jak byl žravej, brzy objevil, že se u papagájů na dně klece válí spousta dobrot. Dokud chodil luxovat jen do odpadního šuplíku, tak to bylo dobrý. Jenže pak zjistil, že mnohem víc dobrot mají papoušci v miskách a snažil se odnést i ty. Když ten nápad dostal poprvý, žakyna Minnie byla drzostí hlodavce zcela konsternována a jen nevěřícně zírala. Brzy však přišla k sobě, blejsklo jí v oku a Duracella jsem ulovila asi tak o vteřinu dřív než ona. Duracell ovšem nemá žádný pud sebezáchovy, zachránila jsem ho vzápětí pak ještě dvakrát, a pak byly jeho vycházky z klece značně omezeny, aby se vůbec toho jara dožil.

Dcera Karkulka je vášnivou cvičitelkou zvířat, miluje Johnyho Deppa a film Karlík a továrna na čokoládu. Ve filmu (kromě Johnyho Deppa) účinkují veverky, které louskají ořechy do oříškové čokolády. Karkulka samozřejmě přesně věděla, jak se taková veverka správně cvičí, a převzala Duracella do výchovy. Slibnou kariéru budoucí filmové hvězdy ukončily pudy. Burundukové se totiž v zimním období mohou stát značně agresivními. A stalo se tak i Duracellovi. Když prokousnul tři prsty Karkulce, tři prsty mně a dvakrát se mi plavným metrovým skokem přímo ze země zakousnul do krku, tak byl definitivně zavřen do klece bez práva na vycházku. Nakonec jsem mu musela měnit vodu a žrádlo v noci a nebo v rukavicích.



2. díl

Zooblog