VÝCVIK S KLIKREM

www.lerl.info/clickertraining

Agresivní papoušek

Je to opravdu kousnutí?
Pojďme se podívat co je a co není kousnutí / klovnutí. Ptačí zobák a jazyk má mnoho citlivých nervových zakončení a ptáci ho používají podobně jako my své ruce. Pokud se vás váš opeřený přítel dotkne zobákem, neznamená, že se na vás zlobí nebo vám chce ublížit.
Mláďata ráda zkoumají věci svými ústy, ať už jsou děti nebo mladí papoušci. Váš malý papoušek může okusovat vaše prsty nebo oblečení jako součást hry. Někdy silněji stiskne, protože ještě nemá správný odhad. Je na vás, abyste ho to naučili. Zvláště arové rádi okusují své majitele, a to v každém věku.. Ptáci se nás také často chytnou zobákem, když chtějí udržet rovnováhu nebo zkoušejí „bezpečnost“ našich prstů nebo ruky před tím, než si na ně stoupnou. Většina zkušených chovatelů papoušků tvrdí, že dokud není porušena kůže, není to kousnutí, ačkoli i štípnutí vás může bolet nebo vám udělat modřinu. Rozdíl mezi tím, co je a co není kousnutí, poznáte z papouškova úmyslu stejně jako z vážnosti zranění.

Jak zabráním útokům dříve, než se stanou skutečným problémem?
Nejlepší cesta, jak odnaučit papouška kousat dříve, než se z toho stane problém, je učit vaše mládě hned od začátku, co se smí a co ne. Každý má jinou hranici, co papouškovi dovolí. Někteří lidé nedovolují vůbec papouškovi dotýkat se jich zobákem. Říkají, že to vede k zvýšené kousavosti. U svých papoušků nepozoruji nic, co by podporovalo tuto teorii a myslím, že by naše přátelství bylo mnohem chudší, kdybych jim nedovolila žádný kontakt zobákem. Můj ara si často hraje s mými prsty. Můj kakadu mě jemně obírá a můj amazoňan umí být také velmi jemný. Takže pro mě hranici určuje chvíle, kdy už je stisk nepříjemný. Nejlépe ať si každý sám určí svůj standard.
Pokud mě papoušek štípne trochu silněji, řeknu „jemně“ tichým tónem a okamžitě ho přestanu „odměňovat“. Schovám ruce a nevšímám si ho. Otočím se k němu zády nebo odejdu. Počkám několik sekund, potom se vrátím a pokračuji ve hře. Pokud jsme důslední, papoušek to rychle pochopí.
Tento postup funguje, protože moji papoušci mají rádi mou společnost – já jsem to božstvo, které si s ním hraje a odměňuje ho. Pokud by papoušek chtěl, abych odešla, pak to není dobrá cesta. Vždy musíme poznat, co má papoušek rád a nerad.

Dej svým slovům smysl
Často slýchám majitele papoušků lamentovat: „Řekl jsem mu ne, ale on nepřestal“. Když se jich zeptám: „Co znamená ne, když ho vyslovíte a jak jste ho to naučil?“, obvykle neví, co odpovědět. Papoušci neznají význam slov, když se vylíhnou a ačkoli se naučí rozumět mnohému, co jim říkáme, čeština není jejich mateřský jazyk. Musíme stanovit, co mají naše slova vyjadřovat a používat stále stejná ve stejných situacích.. Pokud řeknu „jemně“ před tím, než odejdu, učím svého papouška, co to znamená. Znamená to: „Jestli budeš stále silněji tisknout můj prst, odejdu a bude konec zábavy.“ Jakmile toto papoušek pochopí, obvykle vyslovení slova „jemně“ splní svůj účel – papoušek povolí svůj stisk.

Výcvik často pomůže
Papoušci často kousnou, když po nich chceme, aby udělali něco, co oni nechtějí – jako odejít z místa, kde právě jsou, vrátit se do klece apod. Lidé obecně dělají dvě chyby, když stojí čelem k papouškovi, který nechce poslechnout; buď chtějí přinutit papouška k poslušnosti, nebo se chtějí této situaci zcela vyhnout a chodí po špičkách kolem tikající bomby. Papouška vychovávejte, ale používejte při tom hlavu a dbejte na bezpečnost.

Naučená agrese
Jak se stane z papouška kousající bestie? Žádné dva případy nejsou zcela stejné, ale všechny mají něco společného: když papoušek kousne opakovaně, víme, že kousání bylo upevněno. Zkuste se zamyslet, jak to vypadá z pohledu vašeho papouška – pravděpodobně vám dával signál, že kousne, ale vy jste si toho buď nevšimli, nebo jste to ignorovali. Kousnutím ze strachu nebo ze zlosti zkouší odstranit nechtěnou osobu nebo situaci. Bingo! Jeho člověk ho naučil efektivní způsob jak vyjádřit své přání, a potom ho upevnil. Kousání není „stadium“ a papoušek z něj automaticky nevyroste. Naštěstí se dá udělat mnoho pro to, abyste papouškovi porozuměli a pomohli tak jemu i sobě.

Co je nejdůležitější vědět o kousání?
Vyhnout se mu! To neznamená nenechat se kousnout tři dny a potom začít pusinkovat papouška na zobák. Znamená to, že se nedostanete do pozice, abyste mohli být kousnuti. Nedbejte na to, jak moc byste se chtěli se svým agresorem mazlit. Využijte každou chvíli, abyste naučili sebe i papouška novým způsobům, ať už to bude trvat dny, týdny, měsíce. Je důležité vybudovat správné základy pro vaše partnerství, jen tak si budete moci užít společnost vašeho kamaráda po všechny roky, které přijdou – nepodlehněte pokušení věci uspěchat. Chování se naučí vysokým stupněm zpevnění a opakování buduje jistotu a zapamatování si. Kousnutí, které se nestalo, je kousnutí, které nemohlo být upevněno.
Myslím, že kousnutí může být samomotivující stejně, jako když křičíte na jiného řidiče, přestože víte, že vás nemůže slyšet. Když si zkouším představit, jak se papoušek cítí, vždycky si vzpomenu na Leslie. Byly mi čtyři roky a Leslie mě ošklivě a bolestivě kousla. A já jsem udělala první, co mě napadlo – uhodila jsem ji. A přestože jsem vzápětí dostala dva rozzlobené pohlavky od mé matky, stále jsem byla ráda, že jsem to udělala – z pohledu mé čtyřleté mysli si to Leslie zasloužila.

Jak můžu napadení předcházet?
Nastavte podmínky tak, abyste vy i váš papoušek skončili jako vítězové. Pište si denně zápisky, pomůže vám to odhalit a změnit události, které vedly k napadení. Upevňujte váš vztah. Ve skutečnosti můžete kliknout a odměnit ho pokaždé, když odpočívá ve vaší blízkosti, a můžete k tomuto chování přidat povel.
Předcházejte situacím, které ho „nastartují“. Pokud žárlí na ostatní lidi v domě, nehrajte si s nimi, pokud jsou v papouškově dosahu. Pokud kouše, když je unavený, přesvědčte se, že má možnost deset až dvanáct hodin spát na tichém, tmavém místě. Pokud kouše, když ho máte na ruce, noste ho nějakou dobu na bidle a změňte jeho postoj výcvikem. Odstupte, když vydává výstražné signály. Ptáci nemají rádi překvapení, musíme na ně mluvit a dát jasně najevo naše úmysly, než vkročíme do jejich osobního prostoru. A stejně jako někteří lidé říkají: „Nemluv na mě, dokud si nevypiji ranní kávu“, stejně tak někteří papoušci nejsou „ranní ptáčata“. Je rozumné nechat je samotné, dokud se nenasnídají a pořádně neproberou.
Mějte rozumná bezpečnostní měřítka. Než se si dáte jakéhokoli papouška do blízkosti obličeje, jemně ho pohlaďte po zobáku. Pokud je blízko, sledujte ho. Neotáčejte hlavu a nestavte se zády ke známému agresorovi, je to ptačí instinkt útočit zezadu. To je také důvod, proč jsou častým cílem lidské uši. Kousavého papouška přenášejte na bidýlku. Nedovolte malým dětem obtěžovat nebo trápit žádné zvíře. Děti v blízkosti zvířat potřebují stoprocentní dozor a dvojnásob to platí pro dětské návštěvy. Velký papoušek, který opakovaně rád útočí, nepatří do domácnosti s dítětem.
Nepodporujte tok a chování související s hnízděním, pokud nechcete odchovávat. Papoušci si instinktivně chrání svého partnera a hnízdo. Někteří začnou být agresivní, když se zamilují do obrazu papouška v zrcadle nebo když se pohybujete v blízkosti jejich oblíbené hračky. Některé vyprovokuje ke kousnutí, když mají k dispozici natrhaný papír nebo karton, který považují za hnízdící materiál, takže takové věci nenechávejte v okolí ptáka, když přišel čas jeho hnízdícího období. Spousta papoušků se také stává agresivnějšími, pokud mají nějakou skrýš nebo krabici, kterou považují za hnízdo.
Nakonec mějte na paměti, že i počasí může uvrhnout jednoho do špatné nálady. Ale pokud máte podezření, že je papoušek nemocný nebo ho něco bolí, navštivte neodkladně veterináře.

Dávejte pozor na řeč těla
Abyste se nestali papouškovým terčem, čtěte jeho signály. Hodně vám řečí svého těla řekne, ale mnoho těchto signálů je nenápadných, takže je snadno přehlédneme. Soustřeďte se na malé změny postoje nebo pohledu, velikost a zužování zorniček, a sledujte necharakteristický do dálky zahleděný pohled. Sledujte uspořádání peří na hlavě, křídla, ocas. Pokud vypadá více komicky než obvykle, vaše červená kontrolka by se měla rozblikat. Věřte své intuici. Držte bezpečnou vzdálenost, dokud vám řeč jeho těla neřekne, že je bezpečné se přiblížit. Brzy se stanete experty a budete se i díky tomu o něj lépe starat.
Jednou jsem dělala průzkum a ptala jsem se několika set cvičitelů, co se při výcviku svých papoušků naučili. Prakticky všichni odpověděli: „Naučil jsem se trošku lépe číst jeho řeč těla“.

Naučte papouška novým signálům
Kousnutí je způsob, jak s vámi papoušek komunikuje. Chtěl, abyste odešli? Kousnul vás, vy jste odešli, takže to funguje. My také někdy chceme být sami, takže jeho požadavek není ten problém. Problém je, že jsme ho neúmyslně naučili sociálně nepřijatelný způsob, jak o něco požádat. Je jednoduché, jak ho naučit lepší způsob vyjádřit přání, abyste odešli. Vyberte něco, co občas dělá, nějaký zvuk nebo gesto (ale nic, co jste ho sami naučili). Pokaždé, když ten zvuk nebo to gesto předvede, ihned odejděte a nechte ho samotného. Rychle se naučí dávat vám tento pokyn, když bude chtít být sám, místo toho, aby kousnul. Mimochodem, čím častěji ho budete cvičit, tím méně bude chtít, abyste odcházeli.

Změňte motivaci
Váš papoušek vás může kousat, když ho chcete jít uložit. Jeho motivace je, že se chce vyhnout tomu, aby skončila zábava. Jeden způsob, jak změnit jeho motivaci je, že mu zajistíte spoustu zábavy během dne, takže bude večer unavený a sám si bude chtít jít odpočinout. Nebo mu dejte do misky v kleci oblíbenou pochoutku (tak, aby viděl, že ji tam dáváte), takže se bude pro ni rychle hrnout, aby si ji snědl. Když si hraje na bidle nad klecí a rád na vás útočí, když procházíte okolo, zkuste mu pokaždé podat hračku nebo pamlsek dřív, než vás kousne. Jeho motivace se změní z „Tady přichází! Jdu jí kousnout!“ na „Tady přichází! Co mi nese dobrého?“. Nebo ho nechte si hrát na místě, kde není tak agresivní. Můžete koupit nebo vyrobit stojan vybavený hračkami a prolézačkami.
Přemýšlejte, a přijdete na další způsoby, jak změnit motivaci papouška dříve, než se malé problémy přemění na nevhodné chování.

Náhradní chování (neslučitelné s nežádoucím)
Použijte upevnění, abyste naučili papouška nějaké žádoucí chování a nahradili jím to nežádoucí. Pokud ho naučíte na povel točit se dokolečka, nemůže vás kousnout; tudíž točení se v kruhu může být použito jako náhradní chování neslučitelné s kousáním. Každé chování neslučitelné s kousáním je fair play.

Jak mohu předejít tomu, aby papoušek napadal některé členy rodiny?
V přírodě se ptáci žijí v párech, pták v zajetí si občas vybere jednu oblíbenou osobu a ostatní zahání. Je srdcervoucí, když pták, po kterém jste toužili a vysnili jste si, jaké spolu zažijete krásné chvíle, se zamiluje do jiného člena rodiny. Koupě jiného papouška, abyste měli „každý vlastního“ nemusí v tomto případě fungovat. Nový pták se může také rozhodnout, že má raději někoho jiného Dobrá zpráva je, že oba můžete této situaci předejít dříve, než se upevní.
Abyste přátelsky včlenili nového papouška do rodiny, nechte všechny členy rodiny, aby si s ním hráli a starali se o něj. (S výjimkou malých dětí, pokud se nejedná o papouška, který jim nemůže ublížit.) Každý postupně může klikat a odměňovat papouška za nastupování na ruku nebo bidýlko, celá rodina ho může chválit. Také můžete sedět v kruhu na podlaze nebo posteli a postupně ho můžete k sobě volat a lákat, když přijde, kliknete a odměníte. Trénujte přibližování se k papouškovi, zatímco ho jiný člen rodiny drží, klikněte a odměňte, když se papoušek chová přátelsky. Naučí se těšit se na váš příchod. Jeden ho může cvičit ráno, zatímco druhý odpoledne nebo večer.

Jak pracovat s papouškem, který je fixován na jednu osobu?
Nejlepší způsob, jak odstranit již zakotvený problém s papouškem fixovaným na jednoho člověka, je, aby s ním dospělá neoblíbená osoba cvičila, když vyvolená osoba není přítomna v místnosti nebo není doma. Jakmile se jednou vytvoří dobré vztahy mezi cvičitelem a papouškem, postupně včleňte zpět i oblíbenou osobu.
Pokud jste tou oblíbenou osobou vy, ihned, jakmile začne papoušek hrozit jinému členu rodiny, ho odložte na bezpečné místo a odejděte z místnosti. Tím svému papouškovi říkáte: „Pokud budeš mírný a přátelský k osobám okolo, budeš mít spoustu mé pozornosti, ale pokud jim budeš hrozit, odejdu.“
Tracie byla Mudrochova oblíbená osoba, ale její manžel se o výcvik papouška vůbec nezajímal. Chytrá Tracie naučila Mudrocha několika kouskům a pak předvedla svému muži malé představení. Zanedlouho už klikala a její manžel dával papouškovi odměnu. Příště požádala manžela, aby klikal a odměňoval, zatímco ona dávala Mudrochovi povely. Tracie motivovala svého manžela za vzrůstající zájem a zanedlouho už papouška trénoval on sám.
Neoblíbení lidé, kteří nechtějí s papouškem cvičit, mu mohou několikrát během dne dávat pamlsky skrz mříže v kleci. Při tom by neměli s papouškem udržovat oční kontakt, jen jednoduše upustit pamlsek do prázdné misky nebo mu ho podat na lžičce a zas jít po své běžné práci. Oblíbená osoba může také klikat a odměňovat papouška za jakékoli správné chování, které projevuje směrem k svému neoblíbenci.
To je několik nápadů, jak si poradit tímto problémem a jsem si jista, že přijdete na další nenásilná řešení, jakmile se naučíte analyzovat situace týkající vašeho papouška.

„Zlý pohled“ a „lezení po žebříku“
Možná jste slyšeli, že můžete na papouška upřít „zlé oko“ (přísně se podívat), když dělá něco, co se vám nelíbí. Je to jako kterýkoli jiný stimul nebo povel a záleží, jak ho papoušek pochopí. Pokud tlumí chování, je to podmíněný negativní motivátor – jako klikr představuje pozitivní upevnění, „zlé oko“ představuje trest.
„Lezení po žebříku“ je, když chcete opakovaně po papouškovi, aby přestupoval z jedné vaší ruku na druhou. Často se to doporučuje jako trest za kousnutí. Opět, papoušek to může chápat jako trest, hru nebo unavující činnost a dokonce může získat nechuť k nastupování na ruku. Odvedení pozornosti (rozptýlení) musí nastat před tím, než k nežádoucímu chování dojde.
Cvičitelé používající klikr ani jednu metodu nepoužívají. Držte se pozitivního upevnění všude, kde to jen půjde, jinak používejte jen negativní tresty a užívejte je opatrně.

Au! Co mám dělat, když mě papoušek kousnul?
Někteří papoušci jen štípnou, a přesto to chvíli bolí jak čert, ale to zvládnete. Možná, že i vyteče pár kapek krve. Pořádný škrábanec vás může odeslat na pohotovost na šití. A velcí macho chlapíci vám mohou zlomit prst nebo ruku, když vás chytnou a drtí, no a to pak máte velký problém.
Ačkoli je to jen velmi ojedinělé, papoušek může chytit váš prst jako do svěráku. Pokud se budete snažit táhnout prst ven směrem k sobě, pravděpodobně si ještě více ublížíte. Místo toho zatlačte zpět a směrem dolů k hrudi papouška. Obvykle ho to donutí couvnout a zároveň dostanete prst do pozice, kdy vás nemůže tak silně tisknout. Také jsem četla, že v případě, kdy vás kouše zvlášť bolestivě, mu máte fouknout do zobáku nebo mu zacpat druhou nosní dírky, donutí ho to ustoupit. Nikdy jsem to neviděla dělat, ale pro jistotu dodávám, pokud mu zacpete nosní dírky, buďte připraveni rychle ucuknout.
Dbejte na to, abyste kousnutí neupevňovali. Zkuste nekřičet, neposkakovat, neječet a podobně, prostě nedat papouškovi pocit, že dosáhl svého. Já vím, snadno se to řekne. Ale čím větší bude vaše reakce, tím jasněji mu ukážete cestu a tím větší je pravděpodobnost, že vás kousne znovu. Ale nikdy ho neuhoďte nebo nevyděste.
Když nás papoušek kousne, je nejdůležitější si uvědomit, proč se to stalo. Pak se můžeme rozhodnout, co s tím budeme dělat. Protože nedopustit útok je nejlepší klíč k řešení toho problému, stačí takovým situacím předcházet. Například pokud vás váš amazoňan kousne pokaždé v blízkosti vašeho senegalce, prostě se s ním k senegalci nepřibližujte. Ale pokud vás kousne, když se přiblížíte ke kleci, odstraňte tento problém pomocí výcviku.

A co „vysoká dominance“?
Poslední době se o dominanci diskutuje na internetu, v knihách i časopisech, ale je to nesprávné pojmenování založené na nesprávném porozumění ptákům. Je pravda, že někteří ptáci napadnou nepřítele, když sedí na vyšším bidle a zatímco jsou zcela poddajní, když jsou na zemi. Pokud to není akt dominance, co je to? Podle výzkumů je to akt bezpečnosti. V přírodě existuje mnohem více nepřátel, kteří se pohybují po zemi než ve vzduchu., takže ptáci instinktivně vědí, že kdo je výš, je více v bezpečí.
Řekněme, že vaše Pepita sedí nahoře na garnýži. Odtud kontroluje celou místnost a nic se jí nemůže stát, takže se cítí šťastně a bezpečně. Natáhnete se pro ni a ona si myslí: „Hej, já ale nechci jít dolů!“ Snaží se vám to říct řečí svého těla, ale vy jste si buď nevšimli jemných signálů, nebo jste se je rozhodli ignorovat a… klof!
Odejdete – třeba pro obvaz nebo židli, abyste si na ni stoupli, nebo bidýlko, aby na něj nastoupila – a právě jste svým odchodem kousnutí upevnili. Pepita se pravděpodobně raduje: „Jéje. To bezvadně funguje. Musím si to zapamatovat!“ Je to zlý papoušek? Ne. Nenávidí vás? Ne. Jenom se pokoušela s vámi komunikovat a vy jste ji právě naučili kousnout pokaždé, když nebude chtít odněkud jít dolů.
Co dělat, když se Pepita brání, když sedí někde vysoko? Přestaňte ji nosit na rameni, v blízkosti obličeje a nedovolte ji sedat na vysoko položených místech. Učte ji nastupovat na bidýlko a slézat postupně z vyšších a vyšších míst. Jakmile se stanete „odměňovací královnou (nebo králem)“, Pepita si začne myslet, že vyhovět vašemu pokynu, je ta nejúžasnější věc na světě, bez ohledu na to, kde zrovna sedí.

Co s papoušky, kteří jsou „pod vládou hormonů“ a v „období vzdoru“?
Někteří ptáci mohou být v hnízdícím období dráždivější, hlučnější, kousavější. Jiní jsou mazlivější, někteří své chování nezmění. Profesionální cvičitelé, kteří pracují s mnoha druhy ptáků, je předvádějí právě v období hnízdění.
Problém s nálepkou „hormony“ přichází, když lidé dávají za vinu hormonům to, že byli kousnuti. Slyšela jsem to tvrdit o papoušcích, kteří byli tak mladí, že ještě nemohli projít ani pubertou, nebo papoušcích, kteří nebyli v toku. Je váš papoušek příliš mladý na to, aby byl pod vlivem hormonů? Žádný problém! Můžete tvrdit, pokaždé když budete kousnuti, že má právě „období vzdoru“. Používání nálepek odvádí pozornost od toho, že člověk byl kousnut, protože udělal chybu. To vysvětluje popularitu a univerzálnost takových označení. Pravda je, že je to ve sto procentech naše zodpovědnost, když jsme napadeni – žádné výmluvy – protože i když se papoušek naučil nevhodnému chování dříve, než k nám přišel, nebo když nemá „svůj den“, my máme stále nad sebou kontrolu. Jako lidé, všichni děláme chyby. Naštěstí čím více víme, tím o méně uděláme chyb.
Tisíce lidí udržuje krásné přátelství s ptáky všech druhů po desetiletí a vy máte dobrý důvod náležet k nim. Máte nejlepší výhodu – víte, jak chování funguje, odhadujete bezpečnostní měřítka a učíte se technikám výcviku. Takže se nenechte, prosím, strašit nálepkami nebo hororovými historkami. Pokud budete používat své smysly a budete zodpovědní, nemůžete se potkat s ničím, co byste hladce nezdolali.

Mohu nechat papouška sedat na rameni?
Rozhodnutí, jestli dovolit papouškovi sedat na rameni, záleží čistě jen na vás, nicméně možná víte, že znalci papoušků jsou z mnoha dobrých důvodů striktně proti. Pokud mu to dovolíte, riskujete zranění obličeje, očí, uší a krku. A také riskujete vzhledem k svému papouškovi, protože pokud vás pořádně kousne do obličeje, garantuji vám, že se váš vztah k němu změní. Velikost rizika je přímo úměrná velikosti a druhu vašeho papouška.
Pokud dovolíte papouškovi sedat na rameni, prosím, nezapomeňte ho dát zpět do klece dříve, než otevřete dveře, vyběhnete z domu nebo zapnete sporák. Mnoho papoušků se zranilo nebo navždy ztratilo svým majitelů díky chvilkové nepozornosti.
Protože se tento článek zaměřuje na výcvik, podívejme se na to z této perspektivy. Dříve než dovolíte i malému papouškovi sedat na vašem rameni, měl by umět bez protestů odkudkoli sestoupit, v kterýkoli okamžik, za každých okolností, a to jak na vaši ruku, tak na bidlo. Buďte si jisti, že jste cvičili svého papouška několik měsíců a strávili jste hodně času jeho socializací, aby zůstal klidný v každé situaci, která může nastat. Měli byste ho znát natolik, abyste si byli jisti, že vás nekousne, ani když se poleká něčeho takového, jako je padající polička nebo štěkající pes. Pamatujte, že sedání na vašem rameni je výsada nikoli právo, takže papoušek zde může sedět jen tehdy, když ho tam sami dáte; neměli byste mu dovolit vyšplhat si na rameno kdykoli, kdy se mu zachce. Nikdy nedovolte papouškovi sedat na vaší hlavě, a znovu – nezapomeňte, že máte papouška na rameni, když zazvoní domovní zvonek nebo když chcete vyjít ven.
Pokud nechcete dovolit sedat papouškovi na rameni, je několik způsobů, jak mu v tom zabránit. Když vám nastoupí na ruku, zvedněte ho vysoko do vzduchu a hodně ho pochvalte. Pomalu dejte ruku dolů, ale držte ji dál od těla a výš než je váš loket. Dejte mu kus papíru nebo nějakou malou hračku, abyste jeho pozornost zaměřili jinam. Pokud se rozběhne po předloktí s úmyslem vyšplhat vám na rameno, zablokujte mu cestu druhou rukou. Nechte ho na ni nastoupit. Postup opakujte, dokud to nevzdá. Pokud vám skočí na hruď nebo se vás pokusí štípnout, odložte ho na několik sekund na bezpečné místo, potom ho znovu vezměte a dejte mu další šanci, aby se mohl zachovat žádoucím způsobem. Klikněte a odměňte ho, pokud setrvá na vaší ruce, postupně dobu prodlužujte. Dejte mu povel k nějakému cviku, který už umí – třeba potřesení nohou nebo zvednutí křídel – dříve než se rozběhne a odměňte ho za to. Pokud to pořád nechce vzdát, dejte ho na chvíli do klece. Pokud budete vytrvalí, papoušek se naučí, že šplhat na rameno je marné, a toto chování vyhasne.

Jak mohu odnaučit papouška kousat, když k němu někdo natáhne ruku?
Nečekejte, že váš papoušek bude mít automaticky rád vaše přátele a hosty. Pokud ano, je to skvělé, ale většina papoušků nejsou mazlivá štěňátka. Stojí to čas a trpělivost získat si jejich důvěru. Pokud máte na návštěvě děti, držte papoušky z jejich dosahu nebo je celou dobu hlídejte. Pokud máte dospělou návštěvu, můžete s přátelským papouškem předvést kousky, které jste ho s pomocí klikru naučili. Naučte s pomocí klikru svého papouška sklonit hlavu k poškrábání. Natažení ruky ke kleci můžete použít jako povel. Mějte speciální krabici s hračkami, které dostane na hraní jen, když máte návštěvu. To mu pomůže těšit se na návštěvy a uspokojí jeho potřebu pozornosti, bez toho, aby se jí domáhal křikem nebo kousáním.

Jak odnaučit papouška bránit svou klec?
Pokaždé pozdravte papouška a oznamte své úmysly dříve, než vstoupíte do jeho prostoru; potom ho nepřekvapíte. Pokud je to možné, nechte ho trávit několik hodin denně čas mimo klec na nějakém jiném hracím místě. Naučte ho nastupovat na bidýlko, abyste ho mohli přenést jinam, pokud chcete uklízet klec, nebo ho naučte se přemístit na ptačí strom nebo stojan a tam čekat na odměnu, zatímco mu měníte podestýlku a misky.
Potom můžete začít pracovat na snížení jeho teritoriální agresivity. Klikněte a odměňte papouška, když vám dovolí sáhnout na klec daleko od místa, kde sedí (dříve, než se k vám rozběhne). Postupně sahejte na klec blíž a blíž k němu, stále klikejte a odměňujte; naučí se, že ruka na kleci mu přináší výhody a že pokud zůstane klidný, dostane odměnu. Dále se chytejte otevřených dveří, potom dejte ruku dovnitř. Pracujte na tom tak dlouho, dokud nebudete spokojeni a nezapomínejte papouška nadšeně chválit a aby to bral jako zábavu. A teď jeden úspěšný příběh jako příklad.
Jody koupila Rexe od jednoho postaršího páru. Rex byl nerudný starší papoušek. Rád běhal dolů po kleci a kousal Jody do prstů vždycky, když mu měnila jídlo. Jody se rozhodla, že ho zkusí naučit vrátit se zpět na bidlo a tam čekat (jako neslučitelné náhradní chování). Příští den, když se přiblížila ke kleci s jeho snídaní, Rex už čekal u krmných dvířek připravený kousnout, jako to dělal už roky. Aniž otevřela dvířka, Jody se napřímila, schovala misku a tiše čekala. Překvapený Rex se vrátil na bidlo. Někde se stala chyba, zvonilo mu v hlavě. Jakmile se vrátil, Jody klikla jazykem o patro a natáhla ruku s miskou ke kleci. Rex se vrhl vpřed, Jody stáhla misku zpět. Rex se vrátil na bidlo, Jody klikla a pochválila ho. Tento taneček opakovali několik minut. Najednou se Rexovi v hlavě rozsvítilo malé světýlko a on pochopil, jak tato nová hra funguje. Zůstal sedět na bidle, zatímco Jody klikla a láskyplně ho chválila a dala mu misku s jídlem do klece. Jackpot!
Druhý den ráno si Rex opět hlídal krmná dvířka. Jody ustoupila, Rex ustoupil. Ona klikla a pochválila ho, udělala krok vpřed, on udělal krok vpřed. Jody položila misku na stůl a šla krmit ostatní papoušky, zatímco ji Rex pozoroval, a když se opět k němu vrátila, zůstal sedět způsobně na svém bidle. Další ráno seděl Rex v klidu na bidle, zatímco mu Jody dávala jídlo, a když krmila ostatní papoušky, on si už pochutnával na své snídani. Udělali dobrý obchod. Tak dlouho, dokud bude zdvořilý, bude dostávat krmení jako první. Rex svou část dohody dodržoval s občasnými ojedinělými návraty starého chování a Jody dodržovala svou. Dobrá práce Jody!
Pokud tento postup zkusíte se svým papouškem, ukázání misky bude jediný povel, který budete potřebovat, ale pokud přidáte slovní povel jako třeba „nech to“, můžete ho použít i pokaždé, když bude chtít, aby papoušek od něčeho odešel. Musíte učit tento povel v různých situacích, ale vždy použijte klikr.

Jak mám odnaučit papouška, aby na mě útočil, když sedí na stojanu?
Dostala jsem Lulu, aru araraunu, po té co se jí vzdali původní majitelé. Velký agresivní ara je nebezpečný a Lulu už byla na cestě, která jí mohla přinést jen neštěstí. Bylo jí jen 18 měsíců a prožila začátek svého života v obchodu se zvířaty. Kousala až do krve, křičela „Nech toho!“ a pak se šíleně smála. Z předchozího domova jí vrátili ani ne po měsíci. Lulu byla nedůvěřivá a kousala hlavně ze strachu. Cvičila jsem ji několik dní skrz mříže klece, a jakmile se míň bála, pustila jsem ji hrát si na ptačí strom a cvičili jsme zde. Pokaždé, když otevřela zobák a natahovala se k útoku, okamžitě jsem se otočila na patě a beze slova jsem odešla. To účinkovalo skvěle, protože Lulu milovala pozornost a společnost a nenáviděla být sama. Samozřejmě, pokud by chtěla, abych odešla, nefungovalo by to. Po minutě jsem se vrátila a pokračovaly jsme ve hře a výcviku.
Za tři měsíce se Lulu odnaučila kousat natolik, že ji mohly držet i děti, plus se naučila několik roztomilých kousků a nějaké užitečné dovednosti. Jemně mi obírá prsty jako dobře vychovaný ara, ale neštípne. Stal se z ní zlatý a šťastný papoušek.

Jak mám odnaučit papouška, aby mě pronásledoval po podlaze a štípal mě do prstů?
Řešením tohoto problému je držet vašeho papouška pryč ze země. Podlaha je nebezpečné místo, kde ho můžeme zašlápnout, přivřít do dveří, může překousnout elektrický drát nebo provádět jiné nebezpečné neplechy. Je v pořádku, pokud si s papouškem na podlaze hrajete, pokud ho při tom sledujete, ale být na zemi je vaše rozhodnutí, ne jeho. Pokud si s ním rádi hrajete na podlaze, naučte ho nastupovat na bidlo. Když se rozběhne za vašimi prsty, nastavte mu bidlo a pochvalte ho, když na něj nastoupí.
Pokud sám od sebe utíká ze svého hracího místa (hrazdy, stromu, stojanu), naučte ho setrvávat a určeném místě a vracet se na něj na povel (viz Užitečné dovednosti).

Jak odnaučit papouška kousat, když ho nesu do klece?
Jako batole, které nechce jít do postele, váš papoušek se může nerad vracet do klece, protože to znamená konec zábavy. Musíte udělat návrat do klece lákavější. Nechte ho, ať vidí, že mu do klece sypete něco dobrého těsně předtím, než ho tam dáte. Já svým papouškům dávám dobrou ořechovou sušenku, když je večer ukládám. Ujistěte se, že má v kleci dost zábavných hraček. Pokud je přes den v kleci, často se u něj zastavte a pohrajte si s ním skrz mříže nebo přes pootevřené dveře. Podporujte pomocí klikru hru s hračkami. Zůstaňte u něj chvíli a pohrajte si s ním po té, co ho dáte do klece. Zpívejte mu oblíbenou písničku, když ho odnášíte. Nechte ho tápat, několikrát ho dejte do klece a hned zase vyndejte si pohrát, takže nikdy nebude vědět, co má čekat, ale naučí se, že návrat do klece neznamená vždy konec zábavy.

Jak odnaučit papouška kousat v jiných, zde neuvedených situacích?
Buďte kreativní! Nate Waddoups se dostal do neobvyklé situace, ale za použití principů, jak chování funguje, si nápaditě poradil. Napsal: „Můj amazonek, Phoebe, visel na dveřích sprchového koutu, když jsem se ráno sprchoval a rád pil teplou vodu. Ale nenáviděl mé lokty… a když jsem je zvedl, třeba když jsem si myl hlavu, zaútočil na ně. Tak jsem zvednul jednu ruku do druhé nabral vodu, a nechal jsem na něm, ať se rozhodne, co udělá. Zaútočí na loket? Napije se? Útok? Voda? Pomalu zlepšoval své způsoby.“ Správná cesta, Nate!

Melinda Johnson: Clicker Training for Birds

Problémové chování