VÝCVIK S KLIKREM

www.lerl.info/clickertraining

Volání divočiny

Při soužití s papouškem, který křičí celé hodiny, dojde trpělivost i svatému. Nadměrný křik je jeden z nejčastějších problémů, s kterým se majitelé papoušků potýkají. V této kapitole se ho pokusíme zvládnout pomocí výcviku s klikrem a vrátit tak mír a ticho do vašeho domova.
Výcvik s klikrem sám o sobě je způsob jak odnaučit libovolné nežádoucí chování. Ale co cvičit? Cokoli, co chcete. Při výcviku se papoušek učí pozitivnímu chování, které mu přináší výhody. Čím více žádoucích činností umí, tím méně bude nabízet ty nežádoucí.

Kolik hluku už je moc?
Ptáci jsou vokální stvoření, a některé druhy jsou hlučnější než jiné. Pět nebo deset minut křiku při východu a západu slunce, plus zakřičení si tu a tam během dne není nic, nad čím byste se měli vzrušovat. Z pohledu papouška ticho může znamenat nebezpečí. Když se na obloze objeví dravec, po výstražném zakřičení papoušci ztichnou a schovají se do dutin stromů. Štěbetající hejno ptáků znamená, že jsou spokojení a cítí se v bezpečí. To vysvětluje, proč se tolik papoušku rozkřičí, když zapneme vysavač, televizi nebo rádio. Váš opeřený přítel se může účastnit závodů ve vřískání spolu s vašimi dětmi, mňoukat s kočkou nebo štěkat se psem. Snížení hladiny hluku v domě mu pomůže se zklidnit. Oproti tomu okřikovat ho nepomůže, bude si myslet, že jste se jen přidali k jeho radostné hlučné zábavě. O nadměrném křiku budeme mluvit tehdy, pokud trvá denně několik hodin a činí váš život i život vašich sousedů nesnesitelným.

Co se mi papoušek snaží říct?
Křik je ptačí způsob komunikace, a mnoho problémů tudíž pramení z neporozumění. Každé chování má svou funkci, a jakmile ji jednou odhalíme, můžeme chování modifikovat efektivněji.
Pokud je papoušek sám v místnosti, může vás volat, stejně jako to dělají ptáci v přírodě, když ztratí hejno. Přemístíte-li papouška na místo, kde se bude cítit více zapojen do chodu rodiny, stane se váš domov pravděpodobně tišším. Papoušek může také křičet, aby vám dal vědět, že potřebuje vodu nebo krmení, nebo že je unavený a chce si jít odpočinout. V takovém případě je snadné ho utišit tím, že budeme uspokojovat jeho potřeby dříve, než usoudí, že je třeba hlasitě se domáhat svých práv. Někteří papoušci křičí, když někdo projde kolem dveří nebo okna. Tomu se říká výstražný křik a je to ptačí způsob jak varovat hejno, takže to je hluboce zakořeněné chování.
Varovný křik je ostrý, pronikavý, naléhavý, nepříjemný na poslech z dobrého důvodu – všichni na něj okamžitě reagují. Váš papoušek možná viděl něco, co ho vystrašilo, nebo se zamotal do hračky.

Proč se papouška nesnažit rozptýlit?
Malý Popcorn je váš osmiměsíční kakadu a vy si myslíte, že byste ho měli už odstavit (stále ještě ho jednou denně dokrmujete). Slyšeli jste, že odstavit kakadu je těžké a zjišťujete, že je to opravdu tak. Pořád kňourá, dokonce i když má plné vole a máte ho na klíně. Doufáte, že ho ukonejšíte, takže se s ním mazlíte, ale on pořád kňourá a ten zvuk vám drásá nervy podobně jako zvuk nehtů na tabuli. Co je, pro všechno na světě, s tím papouškem? Je zlý? Chce vám zničit život? Nebo hůře – je to tím, že jste totálně selhal jako ptačí rodič? Má hlad? Ne, je nakrmený. Je mu smutno? Ale smutně vůbec nevypadá. V čem je, sakra, problém? A jak jen budete s takovým ptákem žít příštích třicet let?
Hmmm. Sednete si, abyste si to promysleli. Dojdete k názoru, že mazlení vůbec nezabírá – naopak jste kňourání upevnili. Bod pro vás! Kromě toho, mláďata žadoní, když mají hlad, ale on hlad nemá, právě jste ho nakrmili, takže tím, že se s ním ještě mazlíte, upevňujete kňourání mazlením. Co máte dělat, abyste zvítězili?
Rozhodnete se postupovat jinak. Nemá smysl opakovat něco, co nefunguje. Příští den, až vám bude kňourat na klíně, dáte ho zpět do klece. Koneckonců, někde jste si přečetli, že je to dobrý nápad, takže to musí být pravda. Mělo by ho to zastavit. Ouha! Copak to je? Zase kňourá? Ano, a ještě mnohem hlasitěji než obvykle.
Zpátky k tabuli! Mohlo být vrácení papouška do klece odměna? No, mohlo. Přemýšlíte dál. Docházíte k názoru, že kakadu ví, že až dosud kňourání fungovalo. Mohl by procházet „vyhasínací bouří“? Ano, to bude ono! Dobře, tak ho můžete nechat v kleci a doufat, že chování vymizí, možná za několik dní? Ale jeho kňourání vám láme srdce a rodina si stěžuje. Tak co máte dělat po těžkém dni v práci? Takže přemýšlejte dál… jak funguje učení? Jéje! Přece přes vysoký stupeň upevnění! Navíc si pamatujete, že posílení je mnohem lepší výukový nástroj než trest. Byl kakadu odměněn za to, že ztichnul po té, co jste ho dali do klece? No, nebyl. Hmmm… jak ho můžete odměnit, že je zticha, když pořád kňourá? Nemůžete. Jak ho máte donutit ztichnout?
Správně, přišli jste na to! Příští den ho chováte na klíně a on začne zase kňourat. Nemáte mu to za zlé, protože víte, že jste to vy, kdo ho to naučil. Tentokrát ho na chvíli odložíte. Tím skončí posilování a v tu chvíli papoušek také ztichne, protože bude překvapený. To se nikdy před tím nestalo. Konečně jste získali jeho pozornost. Ale nezastavte se. Po několika vteřinách ticha, nebo pokud kňourá trochu mírněji, ho zvedněte a zase se s ním mazlete. Tím, že jste okamžitě přestali posilovat nežádoucí chování a dali jste mu šanci zachovat se správně a pak jste ho za to odměnili, dali jste papouškovi mnohem jasnější zprávu. Po chvilce začne opět kňourat, přestaňte posilovat a zase ho odložte, jakmile na chvilku ztichne, zase si ho vezměte a mazlete se s ním. Až to zopakujete potřetí, uvidíte, že mu to začne v hlavičce šrotovat. Už to pochopil. Teď bude zticha celou dobu, co se budete spolu mazlit. Samolibě se usmíváte, a máte proč. Právě jste ho třikrát za sebou odměnili za to, že udělal to, co jste chtěli. Tři body pro vás!
Příští den to trochu papoušek zapomene, ale snadno svůj plánu zopakujete. Další den už je zticha. Funguje to! Ještě další den znovu zkusí kňourat, aby viděl, co se stane, ale to vás nezaskočí, protože si pamatujete, co je to vyhasínání. Vůbec nereagujete. Kakadu to pochopil správně. Máme nová pravidla: „Když budu kňourat, skončí zábava. Když budu zticha, budou se se mnou mazlit a drbat mě. Tak raději budu zticha.“
Namísto aby dostal jednu chybnou odezvu tím, že se vrátíte ke kleci, dali jste mu první den šest jasných vzkazů a tři z nich měly šanci být odměněny. Další den jste v tom pokračovali, a pak ještě další den. Takže má celkem 5 možností získat odměnu za to, že bude zticha a dostat tak velmi cennou lekci. Od té doby už žádné kňourání, přinejmenším v té situaci, a o dva týdny později je kakadu odstavený. No, nejste šikovní? A není to ten nejsladší papoušek?

Co mohu udělat, když papoušek křičí při východu a západu slunce?
To je hluboce zakořeněné chování, což určitě víte, pokud jste si všimli zpěvu divokých ptáků ráno za svítání nebo večer při soumraku. Váš papoušek potřebuje občas být hlučný, a to je ideální doba. Pokud ho nejde umlčet, proč si s vaším malým spolubydlícím společně nezakřičet? Může to být nejlepší uvolnění za celý den. Nebo ho odměňujte za mluvení či pískání místo křiku.
Pokud vás budí příliš brzo ráno, zatáhněte žaluzie nebo zakryjte na noc klec látkou. (Ujistěte se, že je utkaná dostatečně pevně a hustě, aby se z ní neuvolňovala vlákna, papoušek by se do nich mohl zamotat. Pozn. překladatele: Také tak zhoršíte cirkulaci vzduchu v kleci.) Nebo ho dávejte spát později v noci a do jiné klece v samostatné místnosti, zavřete dveře a zatáhněte závěsy.

Jak odnaučit papouška křičet, když odcházím z místnosti?
Ptáci žijící v hejnech jsou společenské bytosti. Mnoho očí hlídá, zda se neobjeví nepřítel, takže držet se hejna může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Při shánění potravy na sebe ptáci volají, aby udrželi hejno pohromadě. Nakolik tohle všechno je to pravé venku, v domě vám to může trhat uši. Váš papoušek třeba zběsile křičí pokaždé, když odcházíte z místnosti. Nemusí to být nutně spratek, který si vynucuje vaši pozornost, pravděpodobně jen chce, abyste ho ujistili, že je v bezpečí, protože vy jste nedaleko. Jediné, co potřebujete, je naučit ho příjemnějšímu způsobu komunikace, a můžete to udělat prostřednictvím posilování.
Klikejte a odměňujte papouška, když mluví, píská, zpívá nebo vydává jiné příjemné zvuky. Můj amazoňan a já si mezi sebou pískáme písničku o devětadvaceti notách, a bavíme se, když každý píská kousek a vzájemně se doplňujeme. Také používáme slova. Zkuste si zahrát hru, že papouška budete napodobovat a odměníte, když napodobí on vás. Použijte tyto zvuky jako kontaktní volání. Začnete tváří v tvář a vzdálenost postupně prodlužujte. Dojděte až ke dveřím a za roh. Příště pískejte, když jste z dohledu, například za dveřmi.
V začátcích pokaždé, když vás papoušek příjemně zavolá, klikněte, zavolejte na něj zpátky a běžte mu dát odměnu a láskyplně ho chvalte. Postupně vzdálenost, odkud odpovídáte a čas, kdy jste pryč, prodlužujte. Příležitostně vynechejte návrat s odměnou, hlavní upevnění je vaše odpověď na jeho příjemné zvuky. Zanedlouho většina papoušků ztichne po té, co jim dvakrát nebo třikrát odpovíte.
Dostali jste někdy ponorkovou nemoc? Představte si, jak se cítí váš papoušek, když pobývá celý čas ve stejné místnosti. A nejen to, v přírodě ptáci nezůstávají nikdy sami, vždy jsou ve společnosti ostatních. Proč ho tedy nevzít s sebou kdykoli můžete? V každé místnosti bytu nebo domu můžete vytvořit bezpečné odpočívadlo. Zavěste houpačku nad kuchyňským dřezem, když tam máte práci a sporák je chladný. Košík s držadlem jako bidlem je skvělý mobilní stojan, můžete ho nosit z místnosti do místnosti. Přivažte ke košíku hračky a držadlo omotejte pevně přírodním provazem tak, aby papoušek neuvízl drápem. Dno zatižte třeba cihlou zabalenou v papíře nebo starým telefonním seznamem a zašpiněné listy můžete odtrhávat. Váš papoušek si užije vaši společnost a měnící se scenérii, zatímco si děláte svou denní práci.

Jak odnaučit papouška vynucovat si křikem pozornost?
Výcvik není náhrada za řádnou péči, ale řekněme, že jste uspokojili všechny papouškovy potřeby, a ten malý ďábel si pořád vynucuje křikem pozornost, přestože jste s ním v místnosti. Dokonce ti nejlepší z nás se dopouštějí pitomostí ve výcviku. Chtěla bych dostat desetník za každý okamžik, kdy jsem slyšela si stěžovat: „Pořád křičí a křičí, dokud se mu nakonec nezačneme věnovat.“ Přeloženo: „Použili jsme „vyhasínací bouři“, abychom učinili křik intenzivnější a delší, a pak jsme ho mimořádně odměnili.“ To je přesně to, co se nejpravděpodobněji stalo, když slyšíme říkat: „Zkoušel jsem ho ignorovat, ale nefungovalo to. Křičel víc a víc, dokud jsem to nakonec nevzdal.“ Dokonce i když odměníme chování jen příležitostně, stále ho posilujeme – vzpomeňte si, jak se chovají lidé u hracích automatů. Když se přiblížíme k papouškovi, podíváme se na něj, mluvíme na něj, přikryjeme mu klec nebo ho odneseme do jiné místnosti – jakákoli taková akce může být chápána jako odměna, záleží na papouškovi, a my jsme mu právě udělili špatnou lekci ve vynucování si pozornosti křikem. Například zkoušíte zabavit Snickerse, aby přestal křičet. Podáte mu hračku, po té co začne, nebo se ho dokonce pokusíte potrestat tím, že ho dáte do klece. Teď bude Snickers křičet pokaždé, když bude chtít hračku nebo bude chtít zpět do klece. (Pokud je to papoušek z druhé ruky, možná ho to už někdo naučil).
Jak se z téhle kaše dostat? Místo, abyste se soustředili na to, co nechcete, aby váš papoušek dělal, soustřeďte se na to, co chcete, aby dělal, nasměrujte ho tam a posilujte žádoucí chování. Klikejte a odměňujte jemné zvuky, slova, věty a pískání jako náhradní chování. (Lynn Hollanderová přišla s unikátním řešením. Naučila svého papouška mnišího, Gizma, aby s ní místo křiku hrál klepací hru. Lynn zaťukala na stůl a Gizmo jí stejným zvukem odpověděl. Pomocí této hry se Gizmo naučil počítat a zažili spolu spoustu legrace.)
Ale řekněme, že jste zatím naučili papouška jen přijatelnější způsob, jak získat vaši pozornost. Chcete k němu běžet pokaždé, když vydá příjemnější signál, bez ohledu na to, co zrovna děláte? Pochybuji. Takže další krok je naučit ho hrát si hračkami a samostatně se zabavit na delší chvíli. Klikejte a odměňujte, když si hraje, učte ho různé triky s předměty a trvání těchto činností prodlužujte.

Jak mám odnaučit papouška křičet, zatímco chystám krmení?
Ptáče křikem žadoní o jídlo, tento motiv křiku zná od útlého věku. Váš papoušek ví, že z kuchyně nosíte krmení, takže křičí, když tam odcházíte. Co dělat? Zkuste něco z následujícího. Volejte na něj z kuchyně něco jako „Copak to je? To se dělá?“ a odměňte jakýkoli pokus o příjemnou odpověď. Nebo ho můžete vzít s sebou do kuchyně, dřív než začne křičet, pokud tam máte nějaký stojan a nic horkého na kamnech. Můžete mu dát kousek něčeho dobrého, zatímco mu chystáte krmení, ale dejte pozor, aby byl zrovna zticha, když mu to dáváte.
Mojo, můj ara červenouchý, se ve svém předchozím domově naučil nepříjemně křičet, když chtěl nasypat jídlo. Nevím, jestli jste někdy slyšeli křičet aru, ale nepřetržité hlasité „AAAHHH! AAAHHH! AAAHHH!“ z plných plic každé ráno vyvolávalo přání poskytnout terapii především mně. Ignorovat křik a posilovat příjemné zvuky nezabíralo, protože to byl příliš zakořeněný zvyk. Zoufalství. Rozhodla jsem se pro jiný plán.
Příští ráno, pokaždé, když se rozkřičel, přestala jsem mu chystat snídani, odešla jsem se do ložnice a začala skládat prádlo. Když ztichnul, vrátila jsem se a pokračovala v přípravě snídaně. Pokud začal křičet, když jsem byla na půl cestě do haly, vrátila jsem se zpět do ložnice. Pobíhala jsem půl hodiny tam a sem, než jsem mu donesla snídani – a Mojo mi zařval na přivítanou „ahoj!“ Pochybovala jsem, že se něco naučil a bylo mi líto, že ostatní ptáci museli na své krmení čekat. Usoudila jsem, že jsem asi chtěla moc najednou, a tak jsem se rozhodla rozkouskovat svůj plán na malé krůčky. Příští ráno jsem chtěla nakrmit ostatní papoušky jako obvykle, ale Mojo se rozhodl, že po třech vteřinách ticha chce svoji snídani. Každé ráno jsem postupně chvilku ticha prodlužovala. Protože se to tak najednou obrátilo, nemusela jsem použít nový plán.
Zjevně se Mojo naučil víc, než jsem si myslela, protože dvě následující rána byly jeho zvuky mnohem příjemnější a žádné ječení. Čtvrté ráno se ječení vrátilo, takže jsem zopakovala předchozí lekci. Tentokrát jsem musela odejít z kuchyně jen dvakrát. Od té doby je Mojo potichu, když mu chystám krmení, jen s ojedinělými drobnými poklesky. Přes můj neobratný přístup to byl chytrý papoušek a pochopil to.

Jak odnaučit papouška křičet, když jsem doma?
Je nejpravděpodobnější, že tím váš papoušek jednoduše vyjadřuje, že se cítí bezpečnější a šťastnější, když vás má blízko. No, kdo jiný má takovou radost, když se objevíte? Dobrá, možná ještě váš pes. Tento typ křiku za chvíli utichne. Můžete vybrat nějaké slovo na uvítanou, třeba obyčejné „ahoj“ nebo „nazdar“. Pokud budete používat stále stejný výraz, mluvící papouškové se ho obvykle naučí. Pokud máte papouška, který nemluví, na uvítanou hvízdněte nebo udělejte jiný zvuk, který bude umět napodobit. Když postupujte výše uvedeným způsobem, učíte náhradní neslučitelné chování. Mluvení a pískání je neslučitelné s křičením. Jinými slovy, váš papoušek nemůže oboje dělat současně. Naučit neslučitelné náhradní chování je můj oblíbený způsob, jak se zbavit nežádoucího chování.

Co mám dělat, když dva nebo více papoušků pořádají závody v křičení?
Tento případ z vás může udělat alkoholika, zvláště když máte dva kakaduy nebo ary. To, že dva blízké kamarády umístíte na opačné konce domu, problém pravděpodobně jenom zhorší, protože budou volat jeden druhého.
Začněte odstraňovat toto chování tím, že budete upevňovat chvíle ticha a jakékoli příjemné zvuky. Pomocí klikru podporujte hru s hračkami a naučte je spoustu druhů přijatelného chování. Pokud se vůbec nejste schopni „dostat ke slovu“, nezmlknou ani na chviličku, abyste je mohli za to odměnit, najděte libovolný způsob, jak je přerušit. Postavte se na hlavu. Dělejte dřepy zády k papouškům. Upusťte těžkou knihu. Klikněte a odměňte nastalou chvilku ticha a dobu postupně prodlužujte. Dbejte na to, abyste způsob přerušení měnili, stále stejný způsob by si papoušci mohli vyložit jako odměnu a vy byste vlastně posilovali křičení.

Co mám dělat, když můj papoušek křičí prostě, že ho to baví?
Někdy se můžete setkat s papouškem, na kterého nic nezabírá, protože křičet je pro něj samomotivující činnost. Zkuste postupovat jako v případě papoušků, kteří si zkouší vynucovat pozornost nebo těch, co pořádají závody v křiku. Pokud křičí z nudy, naučte papouška hrát si s hračkami, nebo mu dejte do klece větve k okusu. Pokud pořád nic nezabírá, naučte ho pomocí klikru křičet na povel. (Nejprve ho ale naučte několik cviků s předměty a několik dalších bez předmětů, protože nechcete dopustit ani nejmenší možnost, aby se křik stal žebravým chováním.) Musíte být dost schopný cvičitel, abyste uměl spolehlivě spojit chování s povelem, ale často tato strategie funguje nejlépe. Potom vydejte povel ke křiku jednou či dvakrát denně (aby mohl papoušek ventilovat svou potřebu být hlučný) a odměňujte ho pouze tehdy, křičí-li po vydání povelu. Nezapomeňte také zavést povel pro ztichnutí. Naučit papouška křičet na povel vám také dává možnost předvést pěknou demonstraci zájemci o koupi papouška, který neví, že ptáci jsou hluční.

Melinda Johnson: Clicker Training for Birds

Problémové chování