Pár rychlých myšlenek o trestech

Na povídání o clicker trainingu přišly na přetřes i tresty a hlavně proč je nepoužívat. Ze čtení nejrůznějších diskusí na internetu nemám žádné iluze o tom, jak na tresty nahlíží široká veřejnost, i když od nich hodně lidí hlavně ze sportovního prostředí pod vlivem clicker trainingu a "pozitivní motivace" upouští.

Jak vtipně poznamenal Stanley Coren v knížce Co má pes na jazyku, problém s tresty není v tom, že by nefungovaly, ale že je pro člověka tak obtížné je použít správně. Trestáme pozdě (když najdeme věc rozkousanou před několika hodinami), za špatnou věc (pes se vrčením na cizího psa snaží dát najevo, že je v situaci, která mu je nepříjemná), často zamýšleným trestem psa vlastně odměníme (štěká v kleci, protože u nás chce vyvolat nějakou reakci a okřiknutím ho v tom utvrdíme), trestem u psa vytvořme reakci, kterou ve skutečnosti nechceme (neustálým připínáním na vodítko za hraní si se psy se pes naučí nám vyhýbat).

V clicker trainingu platí úsloví "odměny tvoří chování", nikoliv tresty. Pouze používáním trestů nemůžeme psa naučit, co má dělat. Ale můžeme používat odměny pro správné chování a tresty pro špatné? Nikdo z klikařů by neměl vědomě použít pozitivní trest (takový, kdy psovi schválně způsobíte něco nepříjemného až bolestivého), ale negativní tresty v podobě time outů (psa vezmete ze situace která ho baví) se používají i u klikařů relativně často.

S Wayem děláme odložení relativně často, v tréninku tak u 85% startů, ale poslední dobou jsme moc necvičili obecně a málo jsem odložení odměňovala i specificky. Po téhle pauze mi na tréninku s odložením zlobil jako už dlouho ne, tak jsem ho nakonec musela vzít úplně pryč. Ten trénink už na startu zůstával. Susan Garrett jednou říkala, že při jejím způsobu tréninku stačí použít time out jednou, aby stejnou chybu neviděla týdny až měsíce. Máte s pouhým jedním trestem také takovou účinnost? Pokud ne, tak je zbytečné ztrácet čas trestáním a měli byste se více soustředit na odměnění toho, co je správné, protože to pes zjevně neví.

Protože i když jsou negativní tresty velmi mírné v porovnání s pozitivními, pořád to jsou tresty. Možná znáte psy, kteří do klece dobrovolně nevlezou, a i když ho tam psovod dostane, tak mu při každé příležitosti otevření klece pokusí proklouznout. Susan Garrett z toho důvodu hraje hry s klecí, její psi do klece chodí rádi, v klidu v ní odpočívají, a když tam pak jdou "za trest", tak by sice raději běhali agility, ale nemají z toho žádné extrémní trauma. Někdy stačí i méně, třeba že psa neustále vracíte na zónu nebo na start, aby se mu cvičení znechutilo natolik, že se začne překážkám systematicky vyhýbat.

Susan po nás chce, abychom se snažili vždy najít způsob, jak psovi ukázat, že co po něm chceme je zábavné, nejen povinné. Použití trestu si musí člověk zasloužit tím, že psa nejprve mnohokrát a mnohokrát odmění za to, co je správně. A pokud se ukáže, že bylo nutné použít více jak jeden trest a přesto nedošlo k úpravě chování, je to pro nás signál, že jsme zanedbali svoji práci učitele.

napsala Káča