ZOO POD KOPCEM

www.lerl.info/parrots

Aktuálně

14.11.2017
Všechna mláďata žaků jsou již ve svých domovech.


Články

Mainská mývalí kočka

mainská mývalí kočka
černá mramorovaná s bílou

Anglicky: Maine Coon

Země původu: Maine, Spojené státy Americké

Hmotnost: samec 9 - 12 kg, samice 5 - 7 kg

Barva: modré, zlaté, červené, bílé, krémové, černé, stříbrné, želvovinové a modře želvovinové zabarvení nebo tečkovaná, mramorová, tygrovaná kresba

Klasifikace: II - Polodlouhosrsté kočky (FIFe)

Vzhled:

Velká a robustní kočka. Tělo je silné a svalnaté s hranatými obrysy. Jeho délka bývá i s ocasem většinou kolem 1 metru. Hlava je široká s velkýma a širokýma ušima. Typické jsou chomáčky chlupů vybíhající po bocích uší a také chocholky na jejich špičkách. Tlapky působí těžkým dojmem, jsou kulaté a veliké, mezi polštářky vyrůstají husté chomáčky chlupů. Ocas je stejně dlouhý jako tělo a pokrytý dlouhou splývavou srstí.

Srst mainské mývalí kočky je polodlouhá, hedvábná a příjemná na dotek. Na hlavě, lopatkách a končetinách je srst krátká, podél hřbetu a na bocích se pozvolna prodlužuje, na břiše je dlouhá, na zadních končetinách jsou plně vyvinuty „kalhotky“, límec na krku je žádoucí. Jsou povolena všechna zbarvení kromě čokoládové, skořicové, lila a plavé barvy, zbarvení s odznaky a barmského ředění. Je povolen jakýkoli podíl bílé barvy.

U těchto koček je velmi viditelný rozdíl mezi kočkou a kocourem. Samičky bývají drobnější, dosahují hmotnosti 5-7 kg. Robustnější samci mohou vážit 9-11 kg, kastrovaní kocouři dokonce 12 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně pozdě, až mezi třetím a čtvrtým rokem života. Dožívají se 10 až 14 let.

Povaha a temperament:

Mainská mývalí kočka má velmi přátelskou povahu. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá - ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. Je klidná a společenská, nerada zůstává sama. Velmi dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy. Je velmi hravá a tuto vlastnost si udržuje až do vysokého věku. Přestože si tyto kočky mnohdy udržují majestátní odstup, tak neustále vyhledávají společnost a rády se zapojí do všech činností svého majitele.

mapa původu MCO Maine, USA

V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, z které si udělají „naběračku“. Specifickým chováním mainky je spaní na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili. Ve spánku je často schoulená do zcela neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodná tím, že se ozývá jemným cvrčivým hlasem. Její líbezné tiché mňoukání připomíná holubičí vrkání.

Péče:

Polodlouhá srst mainské mývalí kočky není moc náchylná k plstnatění, obvykle stačí vykartáčovat jedenkrát týdně. V době línání je lepší kočku vyčesávat častěji, aby docházelo co nejméně k polykání chlupů a pak následným obtížím se zažíváním. Na česání používejte kovový hřeben s širokými zuby, dále kartáč se zahnutými kovovými štětinami a nakonec kovový hřeben s jemnými zuby. V případě, že jste v srsti našli zplstnatělé uzlíky, rozpleťte je rozdělovacím nožem nebo tupými nůžkami. Pokud srst ostříháme, dorůstá poměrně dlouho (zejména na ocase).

Pokud kočka nechodí ven, je třeba jí zastřihovat drápky, předejdete tak poničení nábytku či zdí. Také můžete kočce vyrobit domácí šphadlo z přírodního kmene, na kterém si bude drápy obrušovat. Sisalová škrabadla jsou zpravidla nedostatečná.

 

Prameny: Wikipedie, standard MCO (FIFe), internet