ZOO POD KOPCEM

www.lerl.info/parrots

Papoušek šedý - Žako

• Popis druhu
• Chov
• Mláďata
• Fotky

Odchov 2013 - Donald

Papoušky šedé chovám 8 let. Jako prvního jsem si pořídila samce, ručně dokrmené 3 měsíční mládě, a po půl roce jsem ho dopárovala také ručně dokrmenou, čerstvě samostatnou samičkou. Samec dostal jméno Mickey, samice Minnie a zkráceně jim říkám Disneyland.

Oba papoušci si na sebe bez problémů zvykli, ale žádné vřelé vztahy mezi nimi nepanují, v podstatě se pouze tolerují. Chovám také ary červenoramenné a pokud je srovnám s žaky, je tu velký rozdíl. Arové červenoramenní jsou „jedno tělo, jedna duše“. Jsou pořád spolu - sedají těsně u sebe, kam se hne jeden, tam hned druhý, spí vedle sebe, probírají si vzájemně peří. Žakové se tváří, že ten druhý v kleci vlastně není, sedají každý sám, většinou i na jiném bidle, žádná vzájemná interakce, jen se někdy, velmi zřídka, krmí. A to pouze, když si myslí, že je nikdo nevidí :-)

Papoušky držím od podzimu do jara v bytě, v kleci o rozměrech 1 x 1 x 1,8 m (délka, šířka, výška), od jara do podzimu pak ve venkovní voliéře 2 x 2 x 2 m se stejně velkým záletem. V záletu mají budku, které si prakticky nevšímají.

Že se žakové z ničeho nic najednou pořád zdržují v záletu jsem přičítala poměrně chladnému a deštivému jaru (květen 2013) a hromadám trusu pod bidlem a hromadám třísek pod budkou jsem nepřikládala větší význam. Teprve když jednoho dne samice z voliéry „zmizela“ a nepřilákalo ji ani cinkání misek s krmením, pojala jsem podezření a nahlédla do budky. A v budce kromě strašlivě načepýřené samice byla také 2 vejce!

Ani pak jsem nečekala, že by ze snůšky něco bylo, protože žádné „rozmnožovací aktivity“ jsem nezaznamenala (když se totiž páří arové červenoramenní, to se nedá přeslechnout). V průběhu několika dalších dní samice snesla ještě 2 vejce a na snůšku zasedla. Vejce jsem během inkubace vůbec neprosvěcovala, protože samice budku prakticky neopouštěla a navíc si ji urputně bránila a hrozilo nebezpečí, že vejce rozšlape. Dvě ze čtyř vajec záhy zmizela, pravděpodobně je samice sama zlikvidovala a nadále seděla jen na zbylých dvou.

Samec po celou dobu hlídal na bidle před budkou. Krmení papoušků a úklid voliéry se staly poněkud adrenalinovou záležitostí. Nemám totiž misky přístupné zvenku a při krmení musím vstupovat dovnitř.

Přesně po měsíci inkubace jsem při večerním úklidu voliéry zaslechla z budky pískání. Přes značný odpor samice se mi podařilo do budky nahlédnout a opravdu v ní bylo jedno čerstvě vylíhlé mládě. Následujících 24 hodin, než se mi podařilo mládě zkontrolovat, jsem byla zralá „na prášky“ . (Když totiž poprvé hnízdili arové červenoramenní, mládě nenakrmili a druhý den jsem ho našla zašlapané do podestýlky. Všechna další hnízdění pak už ale byla úspěšná a jsou to velmi pečliví a starostliví rodiče.)

V cca 3 hodinových intervalech jsem chodila za dveře voliéry poslouchat, mládě se stále ozývalo. Neslyšela jsem ale, že by ho samice krmila. Druhý den odpoledne jsem tedy přikročila ke kontrole. Samici jsem musela z budky vytáhnout násilím. Mládě jsem rychle prohlédla, volátko z části plné mělo. Po té jsem již pár nerušila a nechala je dělat, co umí.

Teprve později jsem poznala, že to „zoufalé“ několikaminutové pískání, které jsem pokládala za hladové volání po potravě, mládě vydává po nakrmení. Když to opět srovnám se svými ary červenoramennými, mláďata se prakticky neozývají, zato akt krmení provází charakteristický chrčivý zvuk.

Rodičům jsem předkládala každý den ke krmení směs zrnin, granule, ovoce, senegalské klasy a piškoty. Vaječnou míchanici nepodávám, protože ji neberou.

Samice se téměř bez ustání zdržovala v budce, první týden jsem ji vůbec nezahlédla venku. Mládě jsem vizuálně znovu zkontrolovala až po dvanácti dnech, kdy se mi poprvé podařilo zastihnout samici mimo budku.

V sedmnácti dnech stáří mláděte jsem ho odebrala ke kroužkování a ručnímu dokrmení. Po zkušenosti s obtížnou první kontrolou po vylíhnutí jsem se toho celkem obávala, ale nakonec to bylo překvapivě bezproblémové, samice v té době už budku celkem pravidelně k večeru na malou chvíli opouštěla a chodila se krmit a také už nebyla tak agresivní. Při té příležitosti jsem velmi ocenila, že se moji papouškové nechají přenášet na bidle. Jak jim nastavím klacek, automaticky na něj nastoupí a nechají se přenést, kam potřebuji. Tímto způsobem jsem tedy přemístila oba rodiče na chvíli do sousedního záletu a mohla vyndat mládě z budky, aniž kdokoli z nás utrpěl škodu na zdraví :-)

Zvažovala jsem, zda mládě po okroužkování rodičům ještě na několik dní vrátit, nakonec jsem se rozhodla neriskovat. Při příštím hnízdění, pokud bude úspěšné, ale mládě či mláďata po okroužkování ještě nechám nějaký čas v péči rodičů.

Mládě jsem zvážila, mělo 198 g. Bylo obrostlé bílým prachovým peřím. Nakrmila jsem ho dokrmovací kaší Nutribird a umístila do plastového kyblíku při teplotě cca 28 °C. Při vyšší teplotě mu totiž bylo evidentně horko. Protože v té době panovalo poměrně teplé počasí, nemusela jsem řešit přitápění, naopak jsem musela často řešit chlazení. Teploty přes 30 °C se mláděti prostě nelíbily. K chlazení jsem používala mokrou utěrku, kterou jsem kyblík přikrývala.

Mládě jsem krmila po cca 4 – 5 hodinách do prázdného volátka 20 ml kaše, trávilo dobře. Ke krmení jsem používala injekční stříkačku. Dva dny po začátku ručního dokrmování se močová složka trusu zbarvila do vínova. Díky knize Milana Bartla, kde je tento jev popsán, jsem neutrpěla nervový šok :-) Pevná složka trusu byla spíše zelená než žlutá, proto jsem do krmení přidávala několik kapek jablečného octa.

Ve věku 3 týdnů začíná mládě rozlišovat neznámé lidi a zvířata, vrčí na ně. Přestože se sotva udrží na nohách a je obrostlé pouze chmýřím, usilovně si několikrát denně to neexistující peří probírá. Papoušek dostal pracovní název Donald, aby vhodně zapadl do své „disneyland“ rodiny.

V cca 4 týdnech se objevil problém s krmením, který pak přetrvával prakticky po celou dobu odchovu - po nakrmení více jak 20-ti ml začalo mládě potravu vyvrhovat zpět. Krmila jsem proto max. 40 ml a po nakrmení jsem mláděti držela hlavičku chvíli ve vzpřímené poloze. Když si mládě jakoby „odříhlo“, potravu již nezvrátilo.

Mládě prospívalo dobře, průměrný denní přírůstek váhy během prvního měsíce byl 17 g. Ve dvou měsících mládě vážilo 600 g. V šesti týdnech začíná obrůstat krycím peřím a rostou mu letky a také ocas. Ve dvou měsících je prakticky plně opeřené.

Začátky odstavu byly těžké. Od cca sedmi týdnů jsem mláděti nabízela piškoty, ovoce a senegalské klasy, ale ještě ve dvou měsících jakoukoli jinou potravu, než dokrmovaní kaši, ignorovalo. V polovině září, kdy bylo mláděti 2,5 měsíce, jsem z venkovní voliéry přinesla zpět domů ostatní papoušky – oba rodiče a také ary červenoramenné. Rodiče i mládě jsem zkusmo umístila společně, ale samice z toho byla dost ve stresu, takže jsem mládě oddělila do samostatné klece.

V tomto věku také mládě začalo létat. Neobešlo se to samozřejmě bez pár počátečních karambolů. Na oknech mám provázkové záclony (protože v klasických papoušci kreativně vytváří díry), takže jsem mládě několikrát pracně vymotávala z chuchvalce provázků.

Ve třech měsících se mládě konečně rozhodlo začít samo stravovat a během týdne se zcela „odstavilo“. Ještě několik dalších dní jsem ho večer přikrmovala 20 ml kaše (víc ani mládě nechtělo). Ve věku 100 dní byl mladý papoušek zcela samostatný, jistě šplhal po kleci, seděl i spal na bidle, bez problémů létal po místnosti. Jako správný žako byl velmi zvědavý, velmi cílevědomý a velmi svéhlavý :-)

Všechny svoje papoušky chovám jako domácí mazlíčky, odchov není mojí prioritou. Ale když před několika lety začali hnízdit arové červenoramenní, pochopila jsem, že odchov mláďat je jakýmsi smyslem a „naplněním“ jejich života. A je pěkné sledovat, jak se starají o vejce, samec svědomitě hlídá budku, jak pečují o mláďata a po výletu je učí samostatnosti. Přestože jsou moji žakové ručně dokrmení, zvládli svůj první odchov na jedničku. Udělali mi velkou radost a doufám, že to zas někdy zopakují.

Závěrem bych ráda poděkovala zkušené dlouholeté chovatelce paní Martě Bartlové, která mi byla po celou dobu odchovu trpělivou a ochotnou rádkyní.

Publikováno v časopise Papoušci, 5 / 2014

Fotky