Když někdo prohlásí, že cvičí s clickerem, neznaméná to pouze, že psovi při tréninku kliká. Clicker je především pozitivní metoda učení založená na operantním podmiňování. Clicker není při CT to hlavní, slouží pouze jako značkovač požadovaného chování. Ve spojení s vhodnou motivací to je ideální způsob, jak psa nenásilně naučit vykonávat cviky s radostí.
Chování psa, díky kterému má CT takový úspěch, určitě znáte. Pokud třeba krájíte v kuchyni salám na pozdější odměny a máte ve zvyku psovi kousek dát za nějaký cvik, brzy začne nabízet chování (cviky), ještě než ho k tomu vyzvete. Podává pac, sedá si, lehá... Kdybyste mu v několika případech klikli za jeden z těchto cviků a poté mu dali kus salámu, začal by častěji nabízet cvik, za který dostane klik a odměnu.
Oproti "klasickému" výcviku se výcvik s clickerem v mnohém liší:
Jinými slovy - pes se sám učí vyhledávat a demonstrovat chování, které mu získá něco dobrého. Psi, kteří jsou citliví na korekce svého chování si své chyby ani nevšimnou a neztratí při provádění cviku sebedůvěru. Když se povel přidá už k hotovému cviku, který pes provádí pořád stejně, pes mnohem lépe chápe, co se po něm vlastně chce.
S clickerem se také neuvěřitelně snadno napravují chyby. Pokud jsem ve fázi,
kdy teprve psa nějaký cviku učím a "ukliknu se" (učím ho třeba dívat se před
sebe a omylem kliknu, když se podíval na mě), není nic snadnějšího než opět
začít klikat, když dělá, co po něm chci a větší odměnou ho v tom utvrdit.
Po clickeru také sahám vždy v okamžiku, kdy se mi nedůsledností podařilo nějaký
cvik zkazit. Občas se mi stává, že mi pes při couvání couvá do zatáčky. Nikdy
se mi nevyplatilo ho rovnat rukou nebo tyčí, tím jsem většinou docílila toho,
že uhybal na druhou stranu. Pokud jsem mu řekla "Ne", nebo "Fuj", přestal
couvat úplně, dokud si nevyjasním, co vlastně chci. S klikáním když couval
rovně jsme si to ujasnili snadno.
Podle mých zkušeností k tomu pes může mít tři důvody (alepsoň ten můj).
1) Nejsem mu dostatečnou motivací.
Každého psa motivuje něco jiného. Musím používat odměnu takovou, aby přesvědčila psa, že stojí za to ze sebe chvíli dělat šaška a nevšímat si ostatního ruchu. Je lepší začínat v nějakém klidném a známém prostředí, kde se pes může snáze soustředit. Odmněnu je třeba také přizpůsobit obtížnosti cviku (na obtížnější lepší) a rušivým vlivům (doma se pes spokojí s kůrkou od chleba, mezi ostatními psy dá přednost salámu).
2) Nechápe, co po něm chci.
Při vymýšlení povelů se každý musí vyhnout těm, které by zněly podobně. Pes by pak byl zmatený, nevěděl, který cvik po něm konkrétně chci a mohl by je předvádět náhodně nebo vůbec ne. Pokud by nejasnosti přetrvávaly, mohl by pes ztratit sebedůvěru nebo být frustrovaný.
Na svém psu snadno poznám, že dávám povely špatně, protože začne okamžitě štěkat. Musím pak vzít clicker, dát na cvik pouze posunkový povel, za správné provedení bez štěkání kliknout a odměnit a následně vymyslet lepší povel.
3) Nemá na mě náladu
Možná to zní trochu divně, vždyť pes má přece poslouchat za každých okolností. To je sice pěkné, ale myslím, že jsou hranice, které by se měly dodržovat. Pokud cvičím příliš často a příliš dlouho, je přirozené, že toho pes má už plné zuby a chce si taky odpočinout. I když normálně cvičí rád a nadšeně, po dlouhých závodech by dal přednost klidnému spánku. Když na psovi zpozoruji, že jsou jeho reakce na povel pomalejší, dokončím cvik a nechám ho udělat nějaký snadný jen pro radost a celý trénink zakončím velkou hrou.
Občas se mi stane, že dělám dlouho jeden cvik, ale pes ho ne a ne pochopit. Důvodem je většinou špatně načasovaný klik. S tím jsem měla problém například při učení dávání packu na nos. Je to cvik, ke kterému se clicker hodí, ale je velmi těžké přesně vystihnout ten správný moment, aby z toho pes pochopil, kde vlastně má mít packu. Bylo dobře, když si s přejede přes celou hlavu? Nebo jen přes čumák? Nakonec jsem vydržela a cvik naučila, ale není to nic extra kvalita.
Občas za to také může, že jsem psa odměňovala dlouho za nějakou snadnou část a najednou chi, aby jí ztížil. Dlouho jsem psa učila jen stoupat si předními packami na obrácený kýbl a najednou chci, aby na něm dělal kolečka. Pes to dost dobře nechápe, stojí přece dobře, tak proč nepřichází žádný klik? Pokud mu nedám žádnou možnost, jak může můj úmysl pochopit (například tím, že budu kýbl obcházet a on se bude snažit udržet se se mnou na jedné přímce), může dojít až ke ztrátě chuti nějaké chování nabízet. Kromě menší nápovědy je v takovémhle případě na místě i lepší odmněna.
Je až k nevíře, jaké bludy o clickeru mezi lidmi kolují a člověk někdy neví, jestli se smát nebo brečet.
Používat clicker je nesmysl, nějaký zvuk nenahradí pochvalu
a pohlazení.
Nikdo přece nechce, abyste přestali psa chválit. Clicker neslouží jako pochvala
ani odměna, ale jako signál značící psovi, že to, co právě dělá, je strávně
a pochvala a odměna budou bezprostředně následovat.
Clicker používat nebudu, jak pes pochopí, že jednou klik
je sedni, dvakrát lehni?
To pes skutečně nepochopí, proto se taky takhle nepoužívá. Clicker nezastupuje
povel, není to píšťalka.
Clicker je bezvadný, používám to na přivolání, teď mi
stačí jen párkrát kliknout a pes ke mě hned přiběhne.
Tak to je bezvané, je na tom vidět, že pes si spojil klik s odměnou, ale neznamená
to, že autor této poznámky používá clicker správně. Pes k němu ve skutečnosti
nepřiběhne proto, že slyšel clicker, ale proto, že dostane odměnu.
Výcvik s clickerem trvá příliš dlouho.
Zláštní, já mám spíše opačnou zkušenost. Pokud se mi s clickerem něco nedaří,
je chyba ve mně (popsaná výše), ne v metodě.
Když chci naučit sedni, nebudu přece čekat věčnost, než
si pes sedne, abych mu mohl(a) kliknout.
Některé chování je obtížné navodit uměle (například zívání) a člověk u sebe
prostě musím mít připraven clicker s nadějí, že ho pes někdy udělá. Jiné chování
se provede uměle snadno pomocí navádění psa pamlskem nebo hračkou. Cviky popsané
ve cvicích jsem většinu učila s clickerem, při psaní
návodu jsem ale "klik" vypustila (ale dá se snadno před odmněnu dosadit),
přestože zbytek z metody CT jsem zachovala. Clicker není v celé metodě to
nejpodstatnější.
Klik nebo krátká jasná pochvala, vždyť je to jedno.
Na první pohled se to tak možná jeví. Ale jsou tu dvě "ale":
Clicker má vždy stejný zvuk. Nestalo se vám někdy, že vás pes naštval, ale
potom provedl cvik pěkně, takže jste ho pochválili? Pochvala proceděná zkrze
vzteky zatnuté zuby zní jinak než normální pochvala a pes si tak není jistý,
jestli skutečně pochválen byl. Clicker se nenaštve.
Clicker není jen o kliknutí, ale je to celá tréninková metoda.
Pro odpůrce clickeru: Pokud si myslíte, že clicker nefunguje, pak vám také s největší pravděpodobností fungovat nebude. Nechci nikoho přesvědčovat, že to je užitečná věc, to je prostě něco, na co každý musí přijít sám.
To je trochu problém. Občas ho mají v chovatelských potřebách, ale i když se pravidelně ze zlomyslnosti ptám v těch, které potkám, často se dočkám jen nechápavého pohledu. Jen jednou jsem se dozvěděla, že pár clickerů měli, ale hned je vyprodali. Prý se všichni zbláznili a chtějí klikat. Nechala jsem to bez odpovědi, protože jsem si vzpomněla, jak se mně jednou někdo zeptal, jestli věřím na clicker, a já si připadala jako člen nějaké sekty.
Větší šanci má člověk u stánků na nějaké výstavě nebo v internetovém obchodu. Ale varuji před výrobky značky Karlie. Možná jen špatně mačkám clicker, ale vetšina mi po několika měsících přestala fungovat nebo zrezivěla.
Stejně jako clicker poslouží i žabka z hračkářství.
Anebo si clicker můžete koupit u mě. Potkat mně můžete na závodech, které mám u sebe uvedené, taky jezdím na agility závody nebo si se mnou můžete domluvit sraz někde v Praze. Přestože to jsou clickery z Ameriky, jsou levnější než většina v českých obchodech a zatím fungují bez problémů. Mám doma čerstvou stovku :-) Jeden stojí 35 Kč.
Kdybych měla opakovat vše zajímavého a důležitého, co je o clickeru známo, zbralo by to spoustu místa. Místo toho jsou v pravém sloupečku odkazy na stránky, které se clickeru věnují přímo. Naleznete tam různé rady, jak clicker používat i vysvětlení, proč funguje.
clicker.glenalbyn.org
- české stránky o clickeru Jany Ježkové; jsou zde různé články o CT, recenze
na knihy o CT, odkazy na jiné stránky s CT a v neposlední řadě i fórum k diskusi
o CT
www.clickertraining.com - stránky
v angličtině od Karen Pryor; mimo rad tu je i obchod s knihami, videy, clickery...
www.cadaver-k9.cz/clicker
- návod jak postupovat s clickerem od Evy Čečilové (Češka žijící v Americe;
se svou fenou border collie vyhledávají lidské ostatky, spolupracovala s policií
například po havárii raketoplánu Columbia)
clicker.netfirms.com
- stránky Kláry Kmoníčkové, texty o clickeru převzaté od Evy Čečilové
www.bcccz.cz/klikr.htm
- přednáška Michala Krejčího
www.lerl.info/clickertraining
- stránky o cvičení papoušků za pomoci clickeru dalšího z dílny L4 (tentokrát
mamky), obecná pravidla platí i pro psy
www.barkingmaddivas.com/gb-click.html
- návod v angličtině od Hetty van Hassel, která pořádá i semináře o výcviku
s clickerem (její články o choreografii v dogdancing se objevily i ve Zpravodaji
DDCCR)
www.clickertrainusa.com
- clicker v Americe, články, fórum, videa
www.dogdancing-academy.com/page16.php?parid - stránky Andrey Conrad,
mimo jiné i dvě videa (otevírání šuplíku a rozbalování koberce), kde je vidět,
že člověk musí hlavně správně klikat a odměňovat, pes zbytek obstará sám
moje fotogalerie ke článku do Zpravodaje DDCCR
Clicker.doc - můj článek o učení s clickerem,
jako příklad použito následování hůlky