VÝCVIK S KLIKREM
www.lerl.info/clickertraining
www.lerl.info/clickertraining
Klasické podmiňování
Kočka ví, že zvuk otevírané plechovky znamená, že dostane jídlo. Když se autu jedoucímu před námi rozsvítí brzdová světla, automaticky šlápneme na brzdový pedál. Tyto signály (cvaknutí víčka, rozsvícení světel) samy o sobě nic neznamenají, ale všichni na ně reagujeme, aniž o tom přemýšlíme.
Jestliže zmáčkneme klikr a vzápětí papouška nakrmíme malým kouskem oříšku a několikrát to zopakujeme, brzy se naučí, že kliknutí znamená, že odměna je na cestě. Spojení cvaknutí (původně zcela nevýznamný signál) s něčím, co má zvíře velmi rádo (nepodmíněný neboli klasický motivátor) je signál něčeho příjemného, a kliknutí se stává podmíněným motivátorem.
Nepodmíněný podnět je takový, který vyvolá reakci sám o sobě. Podmíněný podnět sám o sobě žádnou reakci nevyvolá, ale spojíme-li ho těsně s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolává tento, původně neutrální, podnět tutéž reakci.
Klasickým podmiňováním se vytvoří dočasný spoj, který u zvířat musí být čas od času stále upevňován.
|
Operantní podmiňování |
 |
1) Pozitivní zpevnění: Jestliže se něco, co máme rádi, stane jako přímý důsledek našeho (žádoucího) chování, budeme toto chování opakovat s vyšší pravděpodobností; tj. chování, které je upevněno (odměněno), má tendenci se objevovat častěji.
A nebo negativní zpevnění: nepříjemnost, které se učící se může vyhnout žádoucím chováním. Negativní motivace často účinkuje jen díky tomu, že její ukončení a následná úleva učícího se je vlastně motivací pozitivní.
V CT používáme pouze pozitivní zpevnění (motivaci).
2) Trest: Jestliže se něco nepříjemného objeví jako přímý důsledek našeho (nežádoucího) chování, je méně pravděpodobné, že toto chování budeme opakovat v budoucnu, tj. chování, které je potrestáno, má tendenci se objevovat méně často.
A nebo se po nežádoucím chování nedostane zvířeti (či člověku) to, co má rád.
Trest je ovšem často neefektivní a jeho dopad na budoucí jednání je hůře předpověditelný.
3) Žádná reakce: Jestliže naše chování nemá žádný důsledek (příjemný ani nepříjemný), máme toto chování tendenci opustit, protože to je ztráta času a energie. Takovému vymizení chování se říká vyhasnutí.
Vyhasínací bouře
Jestliže je zvíře nebo člověk pravidelně odměňován za určité chování, zvykne si odměnu očekávat. Jednou náhle ale odměna nepřijde. Objekt se jen tak nevzdá. Začne odměnu vyžadovat tvrději – nabízí dané chování s výbuchem aktivity – rychleji, důrazněji a s vyšší intenzitou. (Člověk zuřivě mačkající knoflík výtahu, který nejede; vztekající se dítě, které něco chce.) Začíná "vyhasínací bouře".
Co se stane, jestliže se výtah stejně nerozjede nebo dítě nedostane, co chce? Možná to po krátké pauze zkusí znovu, ale už s menší intenzitou a po kratší dobu. A nakonec to vzdá a půjde po schodech nebo přestane ječet.
Jestliže papoušek křičí, protože chce upoutat vaši pozornost a vy si ho nevšímáte, jeho křik se stupňuje (začala vyhasínací bouře). Pokud to nakonec vzdáte a jdete k němu, okřiknete ho nebo ho odnesete do jiné místnost, dali jste mu ve skutečnosti informaci, že takové jednání funguje, jen je třeba vřískat, co nejvíce.
Vyhasínací bouři ovšem můžete využít i ve svůj prospěch. Jestliže při výcviku nedáte odměnu zvířeti, které ji očekává, začne cvik nabízet rychleji, přesněji a s větším důrazem. A tehdy ho odměníte.
Spontánní návrat
Někdy se chování, o kterém si myslíme, že již vymizelo, opět objeví. Jestliže ho nezpevníme (neodměníme), zmizí tentokrát rychleji a na delší dobu.
Hluboce zakořeněné chování
Můžeme nechat vymizet každé chování, které bychom si přáli? Odpověď je ne. Některá chování jsou naučená, ale jiná jsou pudová a vrozená.
Mnoho z ptačího chování je geneticky naprogramováno a zakořeněno milióny let evoluce. Nemůžeme se ho zbavit a byla by to tudíž ztráta času. Ale jsou způsoby, jak se s takovým chováním sžít, aby nás neobtěžovalo.
Například hlasový projev ptáků je důležitý z hlediska jejich přežití. Asi bychom nechtěli mít papouška, který bude křičet celý den, takže nebudeme jeho křik upevňovat (odměňovat). Ale je nereálné čekat, že šťastný a zdravý papoušek bude zticha celý den. Ale je spousta jiných zvuků pro nás příjemnějších než pralesní křik, a ty můžeme podporovat.
Okusování dřeva je také u papoušků hluboce zakořeněné. Nedovolíme mu sice okusovat starožitnou skříň po prababičce, ale nabídneme mu spoustu větví, které může ničit dle libosti.
Problémy s trestáním
Proč se při CT používá jen pozitivní zpevnění? Nemohli bychom bychom cvičit efektivněji, kdybychom používali jak odměny, tak tresty? Problém trestu je, že s sebou nese vysokou pravděpodobnost negativních důsledků. Ačkoli tlumí či zastavuje nežádoucí chování, může zároveň vyvolat nedůvěru, strach a/nebo agresi.
Načasování trestu musí být přesné, aby si zvíře mohlo chování s trestem spojit a musí mu být dána možnost chování opravit, aby budoucí trest odvrátilo. Zároveň by mělo trestu předcházet slovní nebo jiné upozornění, aby mělo zvíře možnost změnou chování se trestu vyhnout.
Abychom změnili nějaké chování trestáním, musíme být neustále ve střehu, abychom zasáhli včas.
Dále, aby byl trest účinný, musí být natolik silný, aby nejen zastavil dané chování, ale aby byl silnější než eventuální potěšení, které (pro nás nežádoucí) činnost zvířeti přináší.
Ptáci jsou potenciální kořist a jejich přirozený instinkt jim velí nedůvěřovat lidem. Jestliže papouška vyděsíte nebo mu ublížíte, může vám trvat měsíce, než opět získáte jeho důvěru.
Zpevněním = odměňováním chceme docílit, aby nám papoušek nabízel různé druhy chování a aby je opakoval, trestání naopak chování tlumí a zastavuje. Budeme-li obojí používat ve výcviku, jsou naše požadavky protichůdné. Co si z toho má chudák papoušek vybrat?
Kdy je tedy vhodné použít trest?
Tehdy, jestliže se chystá zaútočit nebo je mu třeba zabránit v nějaké nebezpečné (život ohrožující) činnosti – nebudete čekat, až ho přestane bavit kousat kabel pod napětím nebo vydloubávat babičce oko. Prostě tehdy, kdy je třeba jednat rychle a odvrátit nebezpečí. Ale to není výcvik. To je krajní nouze.
Negativní a pozitivní trest
Psychologové rozlišují 2 druhy trestu: pozitivní a negativní. Trest v psychologické terminologii znamená jakoukoli událost, která následuje po daném chování jako jeho důsledek a toto chování tlumí nebo ho zastavuje.
Pozitivní trest něco nepříjemného, co nežádoucí chování bezprostředně následuje. Může to být plácnutí, úder, kopnutí, štípnutí nebo dokonce uchopení či odmrštění. To je to, co se v běžném životě myslí trestem, a co bychom neměli nikdy používat. Ale trest nemusí být až tak brutální. Může to také být zatřesení rukou, aby pták ztratil rovnováhu, zlý pohled nebo postříkání rozprašovačem. Při CT nikdy nepoužíváme pozitivní tresty.
Negativní trest je, když po nežádoucím chování odebereme zvířeti něco, co má rádo, abychom ho donutili přestat s nežádoucí činností. Obvykle je to ztráta naší pozornosti; papouška ignorujeme, odejdeme nebo ho odneseme do jiné místnosti. To žádný strach nebo bolest nevyvolá.
Při CT používáme negativní tresty, ale pokud možno co nejméně.
(Pozitivní a negativní v tomto případě neznamená kladný či záporný, ale přítomný či nepřítomný. Buď je přítomna nějaká nepříjemnost nebo nepřítomna příjemnost.)
Systematické snižování citlivosti
Když malé dítě vidí poprvé Mikuláše, zpravidla se vyděsí. Ale příště se sice ještě trochu bojí, ale ví, že dostane dárky a svůj strach překoná.
Stejně tak ptáci, kteří se učí pomocí asociací, mohou překonávat strach z neznámého.
Spojíme něco děsivého (třeba naši ruku, přepravku...) s něčím příjemným (pamlskem). Musíme postupovat po velmi malých krocích a systematicky. Začneme s tím, co je ještě pták ochoten tolerovat (dáme ruku s pamlskem jen tak blízko, aby ještě neuletěl) a k dalšímu kroku přistoupíme až tehdy, když je pták klidný a přestane být ve střehu. Vždy, když je to možné, necháme na něm, aby se sám rozhodl a udělal první krok blíže k neznámému (nepřistrkujeme mu ruku s pamlskem, ale čekáme, až se k němu začne sám přibližovat).
Co chování předchází
Neměli bychom se zabývat pouze důsledky nějakého chování, ale měli bychom sledovat i co mu předchází. Papoušek nebude okusovat, na co nedosáhne. Jestliže budete cvičit v prostředí, kde ho nic nerozptyluje, bude se na vás víc soustředit. Pokud křičí v 9 hodin večer, protože je unavený, uložte ho v 8:30. Jestliže dostane kousavou náladu po 30 minutách hry, hrajte si s ním jen 20 minut.
Jestli máte třeba problémy s útoky nebo křikem, sledujte papouška a poznamenejte si, co všechno se stalo v 15 minutách, které předcházely tomuto chování.
